Temno minulých časů

Minulostí létám jako drak

Bojím se zpomalit, bojím se zrychlit

Vzpomínky připomínají starý vrak.

Měním je v odpadky, jež pečlivě třídím

Onošené šaty nebo jen zašpiněné brýle, které potřebují očistit

Čepel zbarvená krví a ruce od hlíny, které chtějí kořistit

Všechny ty tváře před sebou vidím.

Okamžiky oslabení i síly

No tak, zastav na chvíli.

Armáda myšlenek, jež nikdy nebyla vypuštěna do boje

A nenávist, která dostala roli válečné zbroje.

Dlouhé toulky v sobě samém

Jako rybka v oceánu neznámém.

Chlapec, který ukončil chtíče spánek

Pak ucítil zklamání chladný vánek.

Z černého zákoutí pozoroval svět

Slov se bál

Jako hrom uměl hřmět

Tak kráčel dál.

Má mlaďoučká duše jako nedokončený obraz

A urychlené rozhodnutí jako zbrklý tah štětcem

V kaluži nelítostného deště svůj spatřil odraz

A vtom probudil touhu stát se letcem

Létat jako orel nebo sokol

Lemovat modrou oblohu kol a kol

Ale nesplněné touhy zlámaly má křídla

Činy, jež do svědomí černý inkoust rozlily

Smutné i veselé pohledy, které se mne zmocnily

Klacky, co se o mne zlomily

Prázdné fráze, jež zradily

Po tom všem tu teď zůstaly

 jen cesty vzpomínkami, co čas na chvíli zmrazily.